Bulharsko - část I

3.den

Do Blagoevgradu jsme dorazili o půl čtvrté ráno s dvouhodinovým zpožděním. Zbytek noci jsme strávili na trávníku mezi hlavní cestou a sídlištěm.

Ráno jsme koupili bulharské levy v kursu 0.95 leva za marku a autobusem se nechali odvézt do obce Razlog, jež byla naším východištěm. Spočli jsme si v místní restauraci, kde jsme okusili pivo Kamenicu, a poté jsme vyrazili do hor. Cesta po asfaltce do kopce v Bulharském poledni s dvacetikilovými batohy na zádech byla úmorná, ale zvládli jsme ji.

Do večera jsme dorazili na chatu Javorov, kde už nás čekali Igor se Zdenem, kteří část cesty jeli taxíkem. Na noc jsme sešli asi dvě sta metrů pod chatu, abychom nemuseli platit, tak jako Igor se Zdenem, kteří si postavili u chaty stan.

4.den

Čtvrtý den naší výpravy jsem pojali odpočinkově především k Igorově doléčení, neboť měl po celou cestu vlakem mírně zvýšenou teplotu a bral nějaké prášky. Vyšli jsme k asi dvě hodiny vzdálenému plesu a tam jsme strávili celý den koupáním, opalováním a hraním karet.

5.den

Vyrazili jsme kolem desáté směrem na Vichren, který byl dnešním cílem. Nejdříve jsme se museli dostat na hřeben, což byla nejtěžší část cesty a poté po hřebeni s neustálým stoupáním a klesáním jsme se blížili k Vichrenu, nejvyššímu vrcholu Pirinu – 2914 m. n. m. Vichren je asi nejnavštěvovanější část Pirinu, a tak jsme potkávali čím dál více turistů, především Bulharů. Na druhém místě podle počtu jsou bezesporu Češi.

Překonali jsme ocelovými lany zajištěný hřeben Končeto, jehož se někteří z nás obávali, ale nakonec to byla hračka. Díky nádhernému počasí jsme mohli v dálce zahlédnout vrcholky Olympu. Také jsme pozorovali azurově modrá plesa pod námi a těšili jsme se, až se v nějakém okoupeme.

Samozřejmě jsme vše fotili, a tak se stalo, že mi v závěrečném největším stoupání vypadl foťák z ruky a asi deset metrů dolů poskakoval po skále. Nikdy bych neřekl, že by to mohla jemná japonská technika přežít. Taky od toho okamžiku začal při přetáčení vrčet. Ale zdá se, že to rozchodí.

Po sestupu z Vichrenu jsme se rozhodovali, kde přespíme. Shodli jsme se na tom, že to bude u plesa. Jelikož nám však docházely zásoby chleba sešli jsme nakonec k Hvojnatomu plesu nad chatou Vichren. Z hora vypadalo nádherně; když jsme přišli blíž, všimli jsme si ve vodě u břehu jakýchsi rostlin a také Bulharů, kteří zde chytali ryby. To nám však nezabránilo v tolik očekávané koupeli - pleso bylo překvapivě teplé (ve srovnání s tím včerejším). Vyslali jsme Zdena s Martinem pro chleba na chatu. Ještě předtím jsme potkali skupinu Pražáků, kteří nakoupili patnáct chlebů a tak na nás zbyly jen dva. Dva chleby, lépe řečeno dvě veky, pro pět lidí – no nic moc.

Také jsme se seznámili se dvěma příjemnými Brňáky (kluk a holka), se kterými jsme ten večer poseděli u ohně.

Hodně nás začali obtěžovat komáři, tak jsme postavili stany a spali ve stanech. Já jediný jsem spal venku a odnesl jsem to opuchlým čelem po komářích bodnutích.

Úvodní strana Bulharsko I Bulharsko II Řecko Naxos Cesta zpět Fotogalerie

design - Zdeněk Ščigel (zdeno1@seznam.cz)

	Bulharsko, Řecko, Naxos ... 2001	Dnes je pĂˇtek 22.11.2024, 0:00. Svátek má Klement, zítra EmĂlie.



	Bulharsko ... \| Černá Hora ... \| Slovinsko ... \| Itálie ... \| Norsko ...